Pravidla blogu Zde
Novinky
Arnatron II. série opět rozdělané
Pracuju na novém designu
{Nation of Technology}

[nation of war]

Příběh Temné Legie

Arnatron II. série

Arnatron II série Hrdinové

Březen 2012

Projekt druhá část

18. března 2012 v 0:42 | Gelu |  Výtvory
zde je druhý díl mého nového příběhu,co na něj říkáte ?

Epizoda 2. - O 300 let pozdějí
"Tak, a teď už víš, kdo byli dwelmerané", Říká Teseor. " A jak to všechno víš dědo?" říká vnuk Elarnys. "Naše generace spisuje knihy o kultuře Dwelmerů už od nepaměti. Mohl by jsi mi do hospody zajít pro víno ? Nějak jsem z toho vyprávění dostal žízeň. Pokleslým hlasem pověděl Teseor. "Dobře dědo" odkývl Elarnys.
A tak si oblékl kabát, a vyšel ze dveří, aby si namířil do hospody. Přestože byla hrozná zima, a strašně sněžilo, Elarnys to pro dědu rád udělal. Alespoň že hospoda byla hned přes ulici. Elarnys vyšel osm zlatem zdobených schodů vedoucích na pergolu hospody, a zastavil se u velké cedule, na které stálo : Dva Plné sudy u Otura Okurky. Otur byl jeho přítel už od dětství. Elarnys měl v ten den narozeniny, bylo mu osmnáct a Oturovi devatenáct.
Elarnys vešel dovnitř. "Ahoj starý brachu! Co nového a jak jde život?" volá na něj Otur sotva ho uvidí. "Nemohl by jít lépe, dnes je mi konečně osmnáct", povídá sťastně Elarnys. " Tak to musíme večer pořádně zapít!" Zajásá Otur. "Okurku? Vem si , jsou dobré" Usměje se Otur a opře se lokty o stůl. "Díky" usměje se Elarnys a vezme si okurku. "Vlastně jsem přišel dědovi pro víno". Řekl Elarnys. "Jo pár jich tu mám". Pověděl Otur, otočil se a sáhl pod stůl pro víno. "Tady ho máš, bude to 8 zlaťáků ale že si to ty, dam tí slevu na 6" . "Děkuju" Řekl Elarnys a vzal víno. Potom odešel z hospody zpět domů s vínem v ruce, a s okurkou v ruce druhé, kterou cestou ukusuoval.
"Dědo jsem zpátky, tady máš to víno "Řekl Elarnys a podal dědovi víno. "Díky Elarnysi" pověděl Teseor. "Dědo, a ty jsi už nikdy nechtěl pátrat po Dwelmerech ?" povídá Elarnys. "Já bych šel, ale už jsem na to moc starý. Teď už je to poslání na někom jiném" Vstal, poplácal Elarnyse po ramenu a šel si sednout ke krbu a vzít si tam skleničku vína. "Dědo, půjdu na chvíli za Oturem" pověděl Elarnys.
"Dobře" odpoví Teseor. Elarnys si opět namířil k hospodě Dva Plné sudy u Otura Okurky a potkal Otura venku před vchodem. " Elarnysi Lewemdre , kam míříš tentokrát?" usměje se Otur. " No měl jsem v plánu se zastavit u tebe na jedno ale tak když už jsem tu, co to děláš? " Poví Elarnys.
"Musím zajít doplnit tyto sudy, půjdeš semnou ? " Odvětí Otur. "Proč ne?" odpoví Elarnys.
A tak se vydali do nedalekého asi sto metrů vzdáleného pivovaru. " Jsme tady", řekne Otur.
V tom ze dveří vyšel majitel pivovaru a zavolal na Otura : "Tak jako obvykle Oture, mám už tu pro tebe přichystané kousky" řekl majitel pivovaru. "A kolik to bude dneska ?" zeptal se Otur " Jako obvykle 2 zlaťáky a 10 stříbrných" Řekl majitel hospody. "Tady" řekl Otur a podal hostinskému peníze. "Tak ať se brzy zase uvidíme" Zasmál se majitel pivovaru a poplácal Otura po rameni, a zašel zpátky do pivovaru.
Otur popadl sudy, a šli zpátky do Oturovi hospody. "Oture ?" zeptá se Elarnys. " Co tě trápí?" odpoví Otur. "Slyšel jsi někdy o Dwelmerech ?" zeptá se Elarnys. "Dwel cože? " Odpoví Otur. " Proč se ptáš?" dodá. " Ale… něco mi o nich říkal děda" říká Elarnys. "A kdo jsou teda ti Dwelmerové ?" Zvědavě se ptá Otur. A tak mu Elarnys pověděl pár historek o Dwelmerech co mu povídal děda. "Děda mi také naznačil, že by jsem je mohl jít hledat" Pověděl Elarnys. Na což mu Otur s ůsměvem odpoví " A proč ne?" . "Ty by jsi je snad chtěl jít hledat semnou?" " Tak bylo by to celkem zajímavé dobrodružství" řekne Otur. "Ale ty se nemusíš star o svou hospodu?" nevěřícně se zeptá Elarnys.
Na což mu Otur odpoví : "O to se neboj mám tu ceduli zavřeno" se smíchem řekne Otur. Elarnys se taky zasměje a řekne " Ale teď vážně co uděláš?". Otur odvětí " No prostě to tu svěřím jednomu z mých pracovníků". "Tak já dojdu domů si sbalit" řekne Elarnys. "Já taky " Odpoví Otur. " Dědo?" řekne Elarnys. Děda zakašle a zeptá se "Co potřebuješ?" Elarnys odpoví " Chtěl bych se vydat pátrat po tom co se stalo s Dwelmery" . Děda se usměje a řekne "Tak můžeš já ti nebráním už jsi dospělej, ale počkej něco tu pro tebe mám". Děda dojde k truhle a vytáhne cosi zavázané v látce. Odkryje látku a Elarnys spatří meč s jistýma ritinami na pažbě v jazyku který nikdy neviděl.
Děda dodá "Tento meč je v naší rodině už po několik generací a ty ritiny jsou v Dwelmerském jazyce" Elarnys se zvědavě zeptá " A proč jsou v Dwelmerštině ?" Na což děda odpoví " To ti říct nemohu ale třeba na to příjdeš sám". Elarnys si zbalí , vezme meč a vyrazí za Oturem.
Ten už na něj čekal v hospodě. " Jsi připraven? " Zeptá se Elarnys. Otur jen kývne na znamení, že ano. Elarnys sebevědomě řekne "Oture, okurky… a jdeme".


Elarnys ani Otur netušili, že je ze stromu pozoruje Stínochod, což je jistá rasa neznámého původu co se dokonale skrývá ve stínu. Nikdo o nich vlastně neví vůbec nic, jen to že jsou neslyšní, a skoro nespozorovatelní. "Můj pán bude velmi potěšen" Tiše se zachechtá stínochod, a jako stín ohromnou rychlostí odletí. Doletěl ke svému pánovi na neznámé místo, a změnil se na svou pravou, humanoidni podobu stínochoda.
Klekne, a říká "Můj pane, našel jsem to o co jste mě žádal. "Výborně, teď už máme myšky v ohrádce" řekne tajemný hlas na trůnu v neprůhledné tmě. " Tak na co čekáš ? Sleduj ho!" řekne zvýšeným hlasem tajemný hlas. "Ano pane" řekne stínochod a zmizí oknem jako stín. V tom se ozve zvuk dveří a kroků. "Jsem zde můj lorde, chtěl jste něco?" Lord rozkázal Krutusovi "Krutusi musíme je dostat, nepamatuji se, máš ještě ve své armádě ty víš koho víš jaké monstrum" "Ano lorde mám" odpoví Krutus "Vyšli ho na ně" Odpoví tajemný hlas. " Ano můj Lorde" Odpoví poslušně Krutus.